Prodělala rakovinu prsu, teď pomáhá ostatním příběh

03.11.2008

Letos je to deset let, co Jaroslava Petrová zjistila, že má rakovinu prsu. Dnes své zkušenosti předává ženám s tímto onemocněním, a v rámci prevence i mladým dívkám.

Jaroslava Petrová zažívala před deseti lety veliký stres. Starala se o tři děti, připravovala svou třídu na maturitu a k tomu ještě studovala dálkově vysokou školu, kde právě dokončovala diplomovou práci a chystala se na státnice. Když pocítila, že v oblasti prsou není s jejím tělem něco v pořádku, přisuzovala to nervovému vypětí. „Až toho nebudu mít tolik, zlepší se to,“ říkala si. Přesto raději zašla na prohlídku k lékaři. Ten po komplexním vyšetření včetně mamografu osmačtyřicetiletou dámu uklidnil, že je vše v pořádku. Řekl jí, že ve věku kolem padesáti se mléčná žláza mění na tukovou tkáň, takže pocity pnutí v prsou a další zvláštní pocity v této oblasti jsou normální.

U lékaře ji čekal šok

Po čtyřech měsících si však paní Petrová při koupeli nahmatala v prsu něco, o čem měla pocit, že tam nepatří. Navštívila proto jiného lékaře, který nechal udělat řadu vyšetření. Ta opět nic neprokázala, až při posledním vyšetření byla odebrána tkáň s pozitivním nálezem na karcinom. „Tento lékař byl moje velké štěstí, díky němu se odhalil nádor včas,“ vzpomíná paní Petrová.
Zjištění, že je levý prs zasažen rakovinou, pro ni znamenalo šok. „Byla tam se mnou jedna paní, která se při stejné informaci zhroutila. Cítila se tak špatně, že jsem ji odvedla domů,“ vypráví Jaroslava Petrová. Ženám, které si jdou pro výsledky vyšetření na rakovinu prsu, proto dnes radí, aby měly s sebou doprovod. Někoho, kdo je pro ně oporou a psychicky je podpoří. A je úplně jedno, zda jde o člena rodiny nebo dobrou přítelkyni.

Podpořila ji rodina i kolegové z práce

Protože byl nádor zhoubný a chystal se napadat další orgány, nebylo možné zákrok oddalovat a paní Petrová musela v rychlosti absolvovat řadu předoperačních vyšetření. Téměř osmdesátiletou maminku, o kterou se starala, poslala do zahraničí na návštěvu za svým bratrem. Nechtěla, aby o nemoci věděla a trápila se. „Rozloučila jsem se s maminkou na letišti a manžel mne hned vezl přímo do nemocnice na příjem,“ vzpomíná se slzami v očích. Z operace strach neměla, věří totiž vědě i lékařům, velký nápor však zažívala její psychika. Večer před operací se podívala do zrcadla, prohlédla svá ňadra a uvědomila si, že se takto vidí naposledy. „Vnitřně se vyrovnávat s rakovinou prsu a jejími důsledky je pro ženu to nejhorší,“ říká dnes.
Kromě porodů a komplikací během těhotenství nikdy neležela v nemocnici. O to těžší bylo pro jinak zdravou ženu podstoupit takovouto operaci. Zázemím jí byla nejen rodina. „Kolegové v zaměstnání i studenti mě povzbuzovali ve víře v úplné uzdravení. S manželem žiji 38 let, mám tři děti, dva zetě a čtyři krásná vnoučata. Všichni mi jsou dodnes velkou oporou. Některé ženy bohužel takové štěstí nemají. Partner se nesmíří se změnou těla ženy a od rodiny odejde. „Kvůli takovému muži nemá smysl se trápit a je lepší začít žít život nový. Já osobně se ztotožňuji s veršem ,vstaň a jdi a namaluj si oči‘ z knihy básní ženy, která stejnou nemoc prodělala.“

Pomáhá dalším ženám

Po operaci objevila Jaroslava Petrová v nemocnici letáček o sdružení, kde se scházejí ženy s osobní zkušeností s rakovinou. Docházení do Klubu ŽAP – žen s nádorovým onemocněním –, který sídlí v pražských Letňanech a je zakládajícím členem Aliance žen s rakovinou prsu, jí velmi pomohlo. Členky Klubu ŽAP předávají své zkušenosti a naději ženám po sdělení kruté diagnózy. „Klub za 15 let své existence pomohl nejen mně, ale mnoha dalším ženám s tímto onemocněním,“ říká paní Petrová.
Neziskové organizace pomáhající ženám s rakovinou prsu se věnují těm, které mají čerstvý nález, těm, které jsou v různých fázích léčby, i těm, které toto onemocnění překonaly. Nezapomínají ani na rodinné příslušníky. „Snažíme se ženy seznamovat s různými komplikacemi, které mohou nastat. Jsou pak na ně připraveny a lépe je mohou zvládnout.“ V rámci prevence tato sympatická dáma předvádí ženám a studentkám samovyšetřování na silikonovém modelu prsů. Diskutuje s nimi o tématu a hovoří o svých vlastních zkušenostech a pocitech. Mladé lidi chválí, jak jsou vnímavými posluchači. Dívky předávají získané informace dál, hlavně členkám svých rodin.

Informace z internetu

Dostatek informací může pomoci předcházet podobným psychickým traumatům, jaké prožila i paní Petrová. Nikdo jí neporadil, aby si před začátkem chemoterapie nechala ostříhat vlasy. Po první chemoterapii o ně sice nepřišla, ale pár dnů po druhém kole této léčby jí při sprchování zůstal v ruce velký chomáč vlasů a ze zbytku byla nevzhledná koudel. „Zděšeně jsem se dívala do zrcadla. Takový pocit skutečně nepřeji žádné ženě. Manžel mne vezl ke kadeřnici v jedenáct hodin večer přes celou Prahu.“
Podle Jaroslav y Petrové za posledních deset let nastal obrovský pokrok. Na konci devadesátých let bylo velmi těžké získat jakékoliv informace. Internet byl teprve v počátcích, organizací, které sdružovaly ženy s podobným osudem, bylo jako šafránu. Dnes už se bere jako samozřejmost, že se žena díky pár kliknutím na klávesnici počítače dostane na některou z přehršle internetových stránek se vším, co se rakoviny prsu týká. Přesto je osobní kontakt nejlepší pomocí.

Na pomůckách pro ženy se šetří

Změnil se i vztah mezi lékaři a pacienty. Mladí lékaři i zdravotnický personál mají komunikaci s pacientem v osnovách výuky, což vzájemnému vztahu mezi lékařem a pacientem jistě prospělo. Podle Jaroslavy Petrové je dobře, že s lékařem lze o tématu otevřeně mluvit nejen z čistě medicínské stránky. To dříve nebylo běžné a někteří starší lékaři se tomuto přístupu bránili. Nyní už je normální, že lékař všechny otázky nemocné ženy zodpoví a její zájem uvítá.
Výhodu mají ženy ve větších městech, kde si odborné pracoviště mohou zvolit. Určitě platí, že důvěra pacienta k lékaři je základem úspěšné léčby. Podstatně se také zlepšila léčba a její metody, které už nejsou tak devastující pro organismus, jak tomu bylo ještě na přelomu tisíciletí. Jaroslavu Petrovou však trápí, že dochází ke snižování státních příspěvků: například jde o zrušení nároku na plně hrazenou lázeňskou léčbu a na protetické pomůcky pro ženy s rakovinou prsu, mezi něž patří například speciální zdravotní podprsenky či paruky. „Takové věci jsou pro ženy moc důležité, nemusím snad ani vysvětlovat, jak,“ dodává.

Foto popis| Jaroslava Petrová (vlevo) a Janetta Bogdanová pomáhají dalším ženám sdruženým v Alianci žen s rakovinou prsu.
Foto popis| O svých vlastních zkušenostech a pocitech hovoří sympatická paní Petrová ráda.


Autor: Jan Puci
Zdroj: Rodina & zdraví Strana: 58
Rubrika: Životní křižovatky

zpět