Přišla jsem o prs, ale ŽIJU DÁL!
10.11.2009
„Po rozvodu jsem dost zhubla a zřejmě díky tomu jsem jednoho dne při sprchování prsty nahmatala v prsu malou bouličku. Znejistěla jsem. Byla tam vždycky?“ začíná své vyprávění Tara (39).
Návštěvu u lékaře jsem raději dlouho neodkládala. Do poslední chvíle jsem doufala, že je to jen neškodná cysta. „Po ultrazvuku ještě odebereme vzorek tkáně, a uvidíme,“ řekl mi lékař. Týden čekání na výsledky byl příšerný. Když jsem opět přišla do ordinace a vyslechla si diagnózu, veškeré naděje byly tytam. Měla jsem rakovinu. Stejně jako moje babička a obě tety, které na rakovinu prsu zemřely. O to horší bylo tu hroznou zprávu oznámit rodičům. Byli v tu dobu v zahraničí, a tak jsem zvedla telefon a... Nedokážu to ani převyprávět. Byli naprosto šokovaní, maminka plakala... Přiletěli domů hned, jak to bylo možné.
Po testech lékaři zjistili, že se mi rakovina rozšířila i do lymfatických uzlin. Řešení bylo jediné. Mastektomie čili amputace celého prsu. Snažila jsme se potlačovat své emoce a myslela jen na to, že mám v těle něco cizího, co mi škodí, a to musí ven i za cenu ztráty části svého ženství. Lékaři mi odoperovali i osm mízních uzlin, které byly také napadeny rakovinou. Nepamatuji si moc z událostí před operací, zato nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem se po operaci probudila a bála se podívat se na svůj hrudník. Nakonec mi hodná zdravotní sestřička dodala odvahu a já si na sebe pomalu zvykala. Se svým osudem jsem se prostě postupně smiřovala. Myslela jsem na své děti a uvědomovala si, že jsem mohla dopadnout i hůř. „Máš zdravé děti, obě nohy a ruce, operace se povedla, tak se vzchop…“ říkala jsem sama sobě a dodávala si odvahu k další léčbě. Chemoterapii mi nasadili tři týdny po operaci, a to každé tři týdny po dobu šesti měsíců. První terapie mě doslova srazila na kolena. Cítila jsem se strašně, bylo mi zle, zvracela jsem a byla neustále unavená. „Počítejte s tím, že ztratíte vlasy,“ upozorňovali mě lékaři. Netušila jsem, že to bude tak rychlé. Operace proběhla v listopadu a na Nový rok jsem se probudila s polštářem plným vlasů. Zhrozila jsem se, ale pak vzala nůžky a strojek a z dlouhých vlasů mi zbyl jen centimetrový ježek. Nejhorší ze všeho bylo to, že jsem svým zjevem vyděsila své děti, které o mě měly strach. Uklidňovala jsem je, že se všechno spraví, ale moc to nepomáhalo… Když mi konečně skončila chemoterapie, začala jsem docházet na radioterapii. Nebylo mi naštěstí už tolik zle, ale dávky záření mi tak spálily kůži, že jsem nevěřila, že se ještě někdy zahojí. V té době jsem také řešila čím dál tím víc i to, jak vypadám. Pohled do zrcadla byl občas frustrující, ale časem jsem si zvykla. V podprsence jsem začala nosit protézu, všechna trika a halenky s hlubšími výstřihy jsem uložila na dno skříně a pořídila si v podstatě nový šatník.
Když jsem skončila léčbu a lékaři mi oznámili, že vše dopadlo dobře a po rakovině nejsou v mém těle ani památky, zaplavila mě vlna štěstí. Moje naděje vrátit se do normálního života vzrostla ještě víc v okamžiku, kdy mi lékaři nabídli možnost rekonstrukce prsu. Byl tu však jeden problém. Nechtěla jsem klasický implantát, odmítala jsem mít v těle něco umělého a cizího. „Existuje ještě jedna možnost,“ navrhl mi chirurg, „můžeme vám část kůže a tuku vzít z oblasti kolem žaludku, připojit k tepnám v hrudníku, a vytvořit tak nový prs.“ Tahle možnost se mi zalíbila a já souhlasila. Nebylo to ovšem tak jednoduché. „Problém je, že nemáte dost velké břicho,“ řekl mi chirurg po vyšetření, „máte málo tuku, je potřeba, abyste přibrala.“ A tak jsem se cpala ve dne v noci koblihami a podařilo se mi po několika týdnech pár kilo nabrat. Jenže to stále nebylo dost. „Hm, co s vámi? Ještě stále nemáte dostatečné množství tuku,“ přemýšlel lékař a pak přišel s geniálním nápadem. „Mohl bych vám zmenšit váš zdravý prs z velikosti D na C a druhý prs rekonstruovat ve stejné velikosti, tuková tkáň by na to stačila.“ V únoru jsem šla na operaci…
Když jsem se probudila, sestra mi řekla, že operace trvala deset hodin a chirurg prý odvedl dokonalou práci. V místnosti, kam mě odvezli na pozorování, byla udržována konstantní teplota, aby kůže na prsou byla stále teplá, zabránilo se jejímu vysychání, a tím se také předešlo možnosti, že zbytek těla tukovou tkáň odmítne. Prvních čtyřiadvacet hodin bylo rozhodujících. Naštěstí šlo všechno podle plánu a já mohla po pěti dnech odejít domů. A moje první pocity? Ze začátku jsem se cítila dost podivně, bylo to jako bych měla na hrudníku našitý kus cizí kůže, ale postupem času jsem začala cítit vše včetně bradavek. Byl to úžasný pocit! Konečně jsem si opět připadala jako žena! V červenci jsem se musela vrátit do nemocnice, aby mi druhý zdravý prs zmenšili na velikost C a v lednu dalšího roku mi ještě chirurg dotvořil bradavku. Bylo také nutné vytetovat kůži dvorců, aby byly tmavší než okolní kůže… Výsledek je neuvěřitelný! Když jsem pak v létě vyšla na pláž ve dvoudílných plavkách, zažívala jsem fantastický pocit. Všechno oblečení s výstřihy jsem opět vybalila… Mám krásná prsa a ploché břicho! Důležitější než vzhled je pro mě však zdraví. Už je to pět let, kdy mi našli rakovinu, a můj zdravotní stav je dobrý. Chodím pravidelně na mamograf a CT vyšetření, snažím se žít zdravě… Zároveň však vím, že se rakovina může kdykoli vrátit. To už je prostě osud, ale já si tím nenechám zkazit náladu a užívám si života plnými doušky!
***
info
Rakovina prsu (karcinom prsu) představuje v současnosti jeden z nejzávažnějších epidemiologických problémů České republiky. V naší zemi je každoročně diagnostikováno více než 5 500 nových případů onemocnění. Na následky karcinomu prsu zemře každý rok přibližně 2 000 českých žen a mezi příčinami úmrtí ve věkové kategorii 20-54 let tak zaujímá karcinom prsu první místo.
***
Co můžete udělat vy?
* Důležitá je prevence, mezi kterou patří mamografický screening. Mamografie je speciální rentgenová metoda používaná pro vyšetření prsu a někdy je vhodně doplňována dalšími metodami, především ultrazvukovým vyšetřením. U mladých žen, těhotných a kojících se zpravidla dává přednost ultrazvukovému vyšetření před mamografií. Mamografie je u těchto žen volena pouze výběrově, například při nejednoznačném nálezu při ultrazvukovém vyšetření.
* Navštěvujte pravidelně akreditovaná screeningová centra, včasné stanovení diagnózy vám může zachránit i život, léčba je pak mnohem úspěšnější.
* Každá žena by měla provádět i samovyšetření prsou, a to každý měsíc po menstruaci. Důležité je si všímat změn na prsou. Některé změny mohou být natolik nápadné (například krvácení z bradavky nebo zarudnutí kůže prsu), že není zapotřebí vytvářet zvláštní podmínky, aby byly odhaleny. Jiný významný příznak, zatahování kůže (nově vzniklý dolíček), musíme hledat aktivně. Někdy jde dokonce o natolik jemný příznak, že není vůbec jednoduché jej objevit. Téměř každý zhoubný nádor v prsu si při svém růstu přitahuje okolní tkáň. Toto přitahování se přenáší až na kůži, kde se vytvoří dolíček. Cílem pozorování vlastních prsů je tedy vyhledávání takových dolíčků či větších vtaženin.
* Každá žena starší 45 let má nárok na opakované preventivní vyšetření mamografem. Období mezi dvěma vyšetřeními je však poměrně dlouhé, trvá celé dva roky. Samovyšetření je dobrá metoda v dvouletém období mezi dvěma preventivními mamografy. Nezapomeňte však, že malé změny, malá nádorová ložiska nelze při samovyšetření odhalit, a že samovyšetření tedy nemůže mamografii nahradit.
* Mamografické nebo ultrazvukové vyšetření není určené jen pro ženy nad 45 let. I když jste mladší, můžete na screening docházet pravidelně, vyšetření stojí pár stovek, navíc společnost Avon, která aktivně bojuje proti rakovině prsu, přispívá poukázkami v hodnotě 200 Kč, stačí zavolat na infolinku 800 180 880 a zeptat se na vše, co vás o rakovině prsu zajímá. * Informace najdete na www.mammahelp.cz.
Autor: Andrea Melenová
Zdroj: Překvapení Strana: 4
Rubrika: Zpověď