Nesnášela jsem zrcadla
18.06.2010
Příběh mladé ženy s rakovinou, která ani v těžkých chvílích neztratila smysl pro humor a byla schopná recese. Dnes je opět zdravá. Stále chodí trénovat malé chlapce, má svou oblíbenou práci, přítele, se kterým plánuje koupi bytu a v budoucnu také svatbu. Jediné, co jí zatím chybí ke štěstí, je miminko.
Markéta byla ještě před třemi lety mladá žena jako každá jiná. Prožívala vztahy, chodila do práce, setkávala se s přáteli a hodně sportovala. Vše probíhalo normálně, až do června 2008. V té době jí v pražské nemocnici v Motole sdělili tu příšernou zprávu, která jí obrátila život naruby: Máte rakovinu prsu. „Bylo mi tehdy třicet let, říkala jsem si, že to nemůže být pravda. Žila jsem zdravě, odmala jsem sportovala.“ První informace jí způsobila šok. Markéta zavolala nejbližším kamarádkám a rodině a během hodiny všechny seděly na zahrádce jedné pizzerie a společně se snažily zpracovat tuto strašlivou informaci. Okamžitý nástup léčby
Markétě ze začátku nedocházelo všechno, co ji v budoucnu čekalo, ale pomalu se tím začala prokousávat. Osm cyklů chemoterapie, a pokud půjde všechno dobře, tak mezi nimi byla naplánovaná operace, přes třicet ozařování a nakonec roční bioléčba. Přes internet zjišťovala všechny možnosti i rizika a děsila se informací, které tam nacházela - potvrzovaly totiž několikaprocentní úmrtnost i návratnost rakoviny. Ale musela bojovat, v této chvíli na vybranou neměla. Okamžitě se také začala zajímat o možnosti alternativní léčby.
„Nikdy by mě ani nenapadlo ji vyměnit za tu lékařskou, ale myslím si, že skloubení alternativní léčby v rozumné míře a medicíny je ideální. Začala jsem brát jeden enzymatický přípravek a beru ho dodnes, myslím si, že měl také velkou zásluhu na mém brzkém vyléčení.“
Vlasy pryč
Markéta začala, dalo by se říci, od podlahy. Nejdříve ze všeho navštívila kadeřníka.
Již po první chemoterapii jí totiž začaly vypadávat vlasy. „Necítila jsem se na to, abych si každý den tahala z hlavy chuchvalce vlasů. Do té doby byly vlasy mou chloubou - měla jsem je krásné, zdravé a dlouhé a tohle by pro mne bylo psychicky hodně náročné.“ Od kadeřníka již odcházela s krátkým účesem a vydala se rovnou na nákup paruk. Po první chemoterapii si vlasy dala oholit. Bylo načase, po druhé chemoterapii už na hlavě neměla téměř nic, vypadaly jí také řasy, obočí a veškeré ochlupení na těle. To nejhorší ji ale teprve čekalo.
Dobré zprávy
Pokud se jí dnes zeptáte, jaké bylo toto období, odpoví: „Nijak strašné, dalo se to vydržet.“ Po každé chemoterapii sice měla stavy jako většina pacientů - zvracela, silně ji bolela hlava, ale přesto vám řekne, že byla v pohodě. „Samozřejmě jsem se cítila špatně, byla jsem slabá, neměla jsem energii, ale to vše k tomu patří, na bolest jsem byla připravená a zvládla jsem ji, jak nejlépe jsem uměla. Vždycky je něco za něco.
Všechno se ale zlomilo po operaci.“ Na tu Markéta nastoupila po třech chemoterapiích. I ve špatných dobách mohou přicházet dobré zprávy. První z nich byla hned na začátku, že v jejím těle nejsou žádná jiná ložiska zhoubného nádoru ani metastázy, a ta druhá, že se jí nádor v prsu po třech chemoterapiích zapouzdřil a zmenšil tak, že bylo možné ho operovat a při tom nebylo nutné odstranit celý prs. „Strašně jsem se bála.
To, že budu bez prsa, bylo mou noční můrou od začátku. Ihned po operaci jsem si ho osahávala, jestli mi ho doopravdy nevzali.“ Markétina ošetřující lékařka byla s vývojem léčby naprosto spokojená, a tak Markéta po operaci pokračovala v chemoterapiích. Měla naplánovaných ještě pět cyklů, ale snášela je čím dál hůř. „Jsem těžký alergik a to se začalo projevovat právě vždy po infuzích s chemoterapií. Svědilo mě celé tělo, ale takovým způsobem, že bych se rozedřela do krve. Nebyla jsem schopna myslet na nic jiného než na to příšerné svědění. Navíc mne začaly brnět ruce, jako by mi zmrzly. Jedna ruka mi často úplně vypovídala službu.“ Ošetřující lékařka proto Markétě předčasně ukončila léčbu po šesti místo původně plánovaných osmi chemoterapiích.
Mladá žena měla to nejhorší za sebou, ale mnoho ještě před sebou. Konkrétně třiatřicet ozařování a celý rok docházení na bioléčbu, kdy dostávala infuze s látkou zvanou Herceptin.
„I v tomto případě jsem měla štěstí.
U léčby Herceptinem jsou velmi dobré výsledky, ale ne každý je vhodný pacient - já naštěstí byla.“
„Vypadala jsem jak zombie“
Paradoxem je, že Markéta nesnášela nejhůře bolesti, se kterými se musela potýkat, ani pocit, že má jako mladá rakovinu, ale to, jak se změnila navenek. „Připadala jsem si ošklivá.
Měnil se mi obličej i jeho výraz. Tvář bez řas, obočí a hlava bez vlasů vypadá opravdu strašně. Na člověku okamžitě poznáte, že je nemocný.“ Markéta nechtěla vypadat nemocně a nechtěla se tak ani cítit. Dělala vše pro to, aby to na ní bylo co nejméně poznat. Utratila dost peněz za kvalitní paruky, trávila každé ráno spoustu času s líčením, začala nosit nápadné náušnice, aby soustředila pozornost okolních očí jinam. „Bez těchto věcí jsem se cítila jako zombie. Vyhýbala jsem se zrcadlům. Dokonce jsem byla ráda, že nemám přítele. Věděla jsem, že nejsem atraktivní. Jednou jsem si vyrazila na nákup do samoobsluhy jen v šátku - poprvé a naposledy. Jeden muž stál za mnou a já silně cítila, jak si mne prohlíží. Když jsem se k němu otočila, bylo vidět, že mi zblízka kouká na hlavu, jako by zkoumal, jestli pod tím šátkem něco je nebo ne. Nic jsem mu neřekla, ale bylo to naposledy, co jsem vyšla ven bez paruky.“
Konec dobrý, všechno dobré
Když se dnes Markéta otočí za těmi dvěma roky plnými nemocnic, infuzí, bolesti a odříkání, může sama sobě poblahopřát. Zvládla boj s rakovinou.
Ano, pomáhali jí lékaři, moderní medicína, rodina a přátelé, ale prožít si to na vlastní kůži musela jen ona sama.
„Každý, kdo má za sebou takovou zkušenost, se zákonitě změní. Změní se mu i pohled na svět.“ Markéta tento boj vyhrála s hrdě vztyčenou hlavou.
Dnes ví, že rodina, přátelé, její láska ke sportu a v neposlední řadě práce jí byly nesmírnou oporou. „V práci mi naprosto vyšli vstříc. Po každé chemoterapii jsem měla den dva volno na vzpamatování se a to, že jsem musela do procesu, mne vždy postavilo na nohy. Již několik let trénuji malé kluky házenou - to byl další nesmírně silný pohon, ani v těch nejhorších chvílích mne nenapadlo, že bych toho musela nechat. A v neposlední řadě přátelé a rodina - ti mi mnohokrát dávali sílu, kterou jsem potřebovala, abych se kolikrát vůbec ráno donutila vstát z postele.“ Dnes je Markéta opět zdravá mladá žena s krátkými hustými vlasy. Stále chodí trénovat malé chlapce, má svou oblíbenou práci, má přítele, se kterým plánuje koupi bytu a v budoucnu také svatbu. Jediné, co jí chybí ke štěstí, je miminko. „Toužila jsem po něm už dříve a teď, když vím, jaké mohou nastat komplikace a že ještě pár měsíců musím počkat, ho chci o to víc.“ Já osobně před touto mladou slečnou smekám a doufám, že svou míru smůly si už v životě vybrala a teď ji čeká jen to dobré.
Zní to sice jako pohádka, ale i ty se občas dějí - stačí si přečíst příběh statečné Markéty Kopecké, která všem ženám vzkazuje: „Nebojte se preventivních vyšetření, a pokud dojde na nejhorší - bojujte.“
Fakta, která je dobré znát o Více než 80 procent bulek v prsu je benigní povahy (nejedná se tedy o zhoubné bujení, karcinom). Bulky jsou velice časté u premenopauzálních žen a mohou se také objevovat a zase mizet s nástupem menstruačního cyklu. Jakékoli neobvyklé nebo přetrvávající útvary v prsu by měl posoudit lékař. o Samovyšetření prsu je pouze jedna ze složek programu včasného odhalení rakoviny prsu. Na samovyšetření by měla navázat pravidelná vyšetření prováděná lékařem nebo zdravotní sestrou a rovněž mamografická vyšetření, pokud jde o ženy starší 40 let. o V celé řadě velkých klinických studií screeningová mamografická vyšetření prokazatelně přispívají ke snižování úmrtnosti na karcinom prsu. Nikdy se neprokázalo, že by mamografie mohla navodit vznik karcinomu prsu. o Není pravda, že mamografie je při husté tkáni prsu neúčinná. Odborníci jsou přesvědčeni, že pomocí mamografie lze detekovat karcinom prsu teoreticky u kterékoli ženy. o Biopsie je v současné době jediným způsobem, jak se lékař může ujistit, že podezřelá bulka nebo oblast v prsu je ve skutečnosti karcinom. Biopsie umožňují tu nejvčasnější diagnózu karcinomu prsu, kdy je nádor nejvíce přístupný terapii. Co byste měli vědět V letech 2004 - 2005 byla incidence karcinomu prsu u žen ve věku 20 až 34 let 86 nádorů ročně, což je 7,2 na 100 tis. žen v této věkové kategorii, a představuje třetí nejčastější zhoubné onemocnění po nádorech hrdla děložního a kožních nádorech. Předcházet mu lze pravidelnými samovyšetřeními prsou, vyšetřením na mamografu a návštěvami gynekologa. Více například na www.mamo.cz.
Autor: Andrea KAŠÍKOVÁ
Zdroj: Zdraví
Rubrika: Zdraví