Mou rakovinu porazilo mé odhodlání
20.07.2009
Chtěla se líbit a udělat něco pro své zdraví, a tak zahájila dietu, jenže netušila, jak zásadně se její život v příštích měsících změní.
Rakovina prsu je nejrozšířenějším druhem rakoviny u žen a druhou nejčastější příčinou úmrtí onkologických pacientek. Ročně jí na celém světě onemocní milión žen, v České republice pak vyslechne svůj ortel více než šest tisíc žen, zemře jich asi třetina. Příběh Karin, tlumočnice z němčiny, která pochází z Chomutova, naštěstí spadá do kategorie těch, které se s touto nemocí dokázaly poprat a zvítězit nad ní.
Chtěla se líbit a udělat něco pro své zdraví, a tak zahájila dietu, jenže netušila, jak zásadně se její život v příštích měsících změní. „Jednoho dne jsem se na sebe spokojeně dívala do zrcadla, přejela si rukama přes prsa a posteskla si, že prsa zrovna zhubnout nemusela.
V horní části prsu jsem v tom okamžiku ucítila malou bulku velikosti hrášku, která mě velmi znepokojila,“ říká Karin.
Víra ve šťastný konec
Druhý den vyhledala lékařku, která ale její znepokojení nesdílela. „Ujišťovala mě, že to nic není, že to jsou zduřelé žlázy a abych přišla opět za půl roku, že uvidíme,“ vzpomíná na nepříjemný zážitek. Nakonec z ordinace odcházela s doporučením na vyšetření k odbornému lékaři a možná právě její neústupnost jí zachránila život. Vyšetření totiž ukázalo, že má v prsu malý nádor, který je zhoubný. „Sama jsem se divila, s jakým klidem jsem zprávu přijala,“ přiznává Karin, která se v té době smířila i se skutečností, že přijde o své prso.
Poté události nabraly rychlý spád – během tří týdnů podstoupila v nemocnici chemoterapii a snášela ji jako většina ostatních pacientů – trpěla několikadenními nevolnostmi a jinými zdravotními potížemi. „Po psychické stránce jsem se však snažila být nad věcí a reagovat na důsledky léčby klidně a trpělivě.
Důležitý byl zejména pozitivní přístup a víra, že vše dobře dopadne,“ svěřuje se se svými pocity a přiznává, že velkou oporou v té době jí byla hlavně rodina – manžel a dvě dospělé děti.
S rakovinou na kolo
Celková léčba trvala půl roku a po celou dobu se Karin snažila být v pohodě. „Snažila jsem se být co nejaktivnější a zapojit se co nejdříve do normálního života. Začala jsem na poloviční úvazek tlumočit, což mi velmi pomohlo.
Nejhorší totiž podle mého názoru je zůstat doma a přemýšlet nad svou nemocí,“ vysvětluje Karin. A tak se podle svého přesvědčení snažila i žít.
Nezanevřela na okolí, nezavírala se mezi čtyřmi stěnami, naopak dál trávila čas ve společnosti svých přítelkyň.
„Stále za mnou chodily, braly mě mezi sebe. Jak se říká, nenechaly mě vydechnout, což pro mě byl také způsob úspěšné léčby,“ ubezpečuje Karin. Během tohoto náročného období dokonce nevynechala ani každoroční společné výlety na kolech. „Kamarádky mě navíc přesvědčily, ať sundám z hlavy paruku, že mi to víc sluší bez ní,“ usmívá se při vzpomínce Karin.
Je to již osm let. Dvakrát do roka se Karin podrobuje pravidelným lékařským prohlídkám, jinak žije kvalitním životem, stále pracuje a nakonec nepřišla ani o své prso. Ještě teď jí však děsí představa, že by obvodní lékařku poslechla a přišla až za půl roku. „Nenechte se odbýt a trvejte na odborném vyšetření,“ vzkazuje proto našim čtenářkám na závěr Karin. x
Foto popis| „Nenechte se odbýt a trvejte na odborném vyšetření,“ říká Karin.
Foto popis| Karin nemoc nepřipravila ani o práci, kterou má ráda.
Foto autor| fotografie: archiv
Autor: Helena Kápičková
Zdroj: Rodina & zdraví Strana: 77
Rubrika: Životní křižovatky