ČEKÁNÍM na prsa strádá duše!

13.05.2010

Den D nastal pro Eriku v roce 2006. Při běžné kontrole prsů jí lékař sdělil, že má zhoubný karcinom, jenž musí ven. S tím souvisela další zpráva: vytoužená dvojčata, která čekala – po dvou samovolných potratech – jí kvůli diagnóze rakovina bylo nutno odebrat… Nepřežil by nikdo z nich.

Těžko si představit, jak je na duši ženě, když zjistí, že jí osud nastrčil do cesty překážku v podobě rakoviny prsu. A část těla, symbol ženskosti, jí bude operována či odňata.

Mobilizace celého já

Vždy chodila na preventivní kontroly. Lékařům věří, nebojí se jich. „Když mi našli ve čtyřiadvaceti nezhoubnou bulku v prsu a odstranili ji ambulantně s tím, že mám pokoj, byla jsem docela klidná,“ vzpomíná Erika Hořánková (38) na dobu před 14 roky. Poté se delší čas nic nedělo, Erika dál chodila na kontroly k soukromé lékařce… „O deset let později jsem si nahmatala na levém prsu ohraničené tělísko a běžela k paní doktorce,“ vzpomíná tmavovláska. Lékařka ji poslala hned na mamograf, už s tím, že tentokrát je hůř. Bylo! „Když dohad paní doktorky potvrdili, šla jsem do kolen. Má první reakce byla:,Konec!‘ Ale chtěla jsem hrozně žít,“ odmlčí se Pražanka. „Bohužel doktor ve vinohradské nemocnici se mnou jednal dost cynicky. Šel na mě špatně, tak jsem vzala svou dokumentaci a zamířila na Bulovku,“ popisuje Erika své rozhodnutí. Došlo k ablaci.
Erika nelituje…

Psychika je důležitá

Ve Fakultní nemocnici Na Bulovce v Praze je u nás ojedinělé Komplexní centrum chirurgické péče o ženy s onkologickým onemocněním prsu. Pod jednou střechou sídlí onkologie, mamograf i plastická chirurgie. Tady procházejí nemocné kolečkem, kde se o ně stará sehraný tým. Je to místo, kde jim po léčbě můžou rekonstruovat ňadra, kde jim vrátí původní podobu, kde končí čekání na nové ženství. „K nám se dostanou ženy po celkovém i částečném odstranění prsu. Přicházejí vesměs s odstupem, tedy po odnětí prsu a následné léčbě, kterou určí onkolog podle typu nádoru. Bývá to přibližně rok po odstranění zhoubného nádoru,“ vysvětluje MUDr. Karel Urban, primář Kliniky plastické chirurgie FN Na Bulovce.
Nedojde-li k recidivě, můžou jít všechny pro nové poprsí? „Ve chvíli, kdy souhlasí onkolog, a ženy se k nám dostanou podle pořadníku, který žel existuje, nebrání rekonstrukci jejich prsu nic,“ informuje primář a dodává, že tak to probíhá u většiny.
„Jsou pacientky, u nichž lze dělat rekonstrukci hned. Mají štěstí v neštěstí!
Přijdou a jednoduše řečeno během jedné operace o prs přijdou, ale hned jim provedeme rekonstrukci a ony se budí s prsem nově vytvořeným,“ říká primář a připomíná, že jde o ty, jež měly nádor ve velmi nízkém stupni rozvoje, nebo o ženy s vysoce rizikovou mléčnou žlázou, což ukáže genetické vyšetření. Jsou tzv. BRCA pozitivní. „Můžeme jim ulevit od frustrujícího strádání spojeného s dobou, kdy nemají prs. A psychika je v této léčbě důležitá,“ říká Karel Urban.

Oba dohola

„Netajila jsem diagnózu. Když mi na Bulovce vzali prso, netajila jsem ani to. Mimochodem, měla jsem krásnou a rychle se hojící jizvu,“ tvrdí Erika a přiznává, že horší než chirurgický zásah pro ni byla následná chemoterapie. „Byla hrozivá, ale já to chtěla zvládnout,“ usmívá se. S tím mladé ženě pomáhal partner. Jakmile začala s léčbou a nechala se ostříhat, dal si oholit hlavu dohola a byl k ní milý a pozorný. Žádná odtažitost a stud v době, kdy si Erika připadala nehezká. „Všechny útrapy pomohla vyvolat předchozí léčba neplodnosti… Ale teď zase pozitivně! Prso mi po roce a půl na stejném pracovišti krásně zrekonstruovali, takže jsem zahodila speciální podprsenku s výplní, hned si dopřála nové plavky a jela s partnerem na dovolenou,“ tvrdí s nestrojeným štěstím ve tváři osmatřicátnice a doplňuje vše o další plus. „Zjistilo se, že bych mohla mít ještě děti. Když to vyjde, budu moc šťastná, když ne, bude to osud. Vlastně – já šťastná už jsem. Vždyť žiju a jsem zase ženská,“ komentuje. Ač je v plném invalidním důchodu, pracuje. Během nemoci si dokončila maturitu a ve vztahu nezaznamenala žádnou změnu.
Erika je jistá výjimka. Snad proto, že přišla „jen“ o jeden prs, snad proto, že je taková povaha, ale hlavně proto, že má pozitivní zázemí a její partner nebyl chorobou zaskočen!

V Americe se nečeká?

„Chápu, že ženu doba bez prsu, o který přijde z důvodu onkologické nemoci, při úrazu a tak dále, deprimuje. Na jedné straně jsem zastánce toho, aby ta doba byla co nejkratší, na druhé vím, že je-li příčinou rakovinné bujení, je nutné vše doléčit. Zdravotní hledisko je prvotní,“ zmiňuje Karel Urban, ale připouští, že v Česku je přes dobrou informovanost vysoký počet žen, které jsou po ablaci prsu a o šanci na rekonstrukci nic netuší, případně na ni musejí dlouho čekat. Důvod?
„Roli hraje rovněž ekonomika! Máme velmi mnoho žádostí o rekonstrukci prsu a další výkony z celé republiky, ale jsme limitováni finančním rozpočtem kliniky. Proto je také počet implantátů, které můžeme za měsíc užít, omezen. Někdy bohužel čekají ženy po ablaci na rekonstrukci i rok a půl až dva a pacientky BRCA pozitivní někdy i půlrok,“ krčí rameny primář. Paradox je, že by si rády samy na zákrok přispěly, jen aby byly už zase „celé“. Legislativa to ale neumožňuje. Na jednu stranu je neetické chtít, aby při této nemoci žena na obnovný zákrok přispívala. Na druhé jen prodlužuje její psychické trápení. Pozor, nádor prsu je nejčastější onkologické onemocnění, jímž ženy trpí.
„Dnes jsem objednával pacientku na rekonstrukci prsu na leden 2012… Je to hrozné! Některé pláčou, jsou zoufalé, ale my se musíme řídit rozpočtem kliniky, abychom neohrozili léčbu dalších nemocných a konečně abychom neohrozili existenci kliniky samé. Určitá satisfakce je, když po operaci vidíme zářící ženu, která před zákrokem chtěla třeba spáchat sebevraždu a nyní z ní vyzařují štěstí, energie a chuť začít novou etapu svého života. To jsou okamžiky, kdy si uvědomujeme smysluplnost své práce,“ popisuje Karel Urban.
V USA není výjimka, že komise schválí rekonstrukci prsu ženě, jež přišla z onkologického důvodu o prs a má metastázy nádorového bujení v jiné části těla. Je totiž kladen důraz především na kvalitu zbytku života. Navíc psychická pohoda může někdy výrazně prodloužit čas, který nemocnému lékaři vyměřili.

Znala to…

Pracovala v nemocnici jako personalistka a o chorobách věděla. „Trochu mě to překvapilo, ale v normě,“ směje se Vanda Babická (62), sympatická a vitální blondýnka. I ona chodila na pravidelné kontroly. Trpěla totiž na cysty a jedna se vymkla. „Paní doktorka mě hned objednala na operaci,“ vzpomíná na rok 2003, kdy absolvovala operaci, při níž jí vzali nádor. Týden byla doma, pak šla na další zákrok. „Tehdy mi vzali celé pravé prso, což bylo při mé hubenosti něco! Měla jsem vyjmuto devatenáct lymfatických uzlin a byla vybraná na žebra, ale zachránili mi život!“ říká žena z přízně druhého československého prezidenta dr. Edvarda Beneše, ale připouští, že ač se rychle vrátila do práce, cítila se zle.
„Bylo to hrozně ošklivé. Sama jsem se na sebe nechtěla dívat a už vůbec ne ukazovat se manželovi,“ vypráví otevřeně Vanda Babická s nadhledem. Když se vracela domů po prvním verdiktu lékařky, vystoupila prý kvůli vodopádu slz z tramvaje. Ovšem vzápětí si vynadala do hysterek. „Měla jsem dcery velké, bylo mi dost na to, abych už měla něco užito, tak jaképak scény! Navíc nešlo o smrt,“ přibližuje slova, jimiž se uklidnila. Jenže… „Po druhé operaci mi řekli, že přijdu taky o druhé prso, protože s velkou pravděpodobností je i v něm tkáň postižena. Na to jsem vyrukovala s tím, že ale chci hned všít vycpávky pod kůži!“ dodává s nadsázkou trojnásobná babička. „Nešlo to, ale já bych je byla brala hned! Ráno co ráno, když jsem se rok a půl po druhém zásahu sprchovala, mi pohled na hrudník nemoc připomínal. Nejsem malicherná, ale mě to ničilo a v té době byl i náš intimní život s manželem – no, smutný. On z toho byl nesvůj. A to nebyl žádný mladíček, ledacos prožil,“ konstatuje amatérská výtvarnice, frekventantka univerzity třetího věku a milovnice koncertů.
Když jí časem umožnili rekonstrukci poprsí, byla šťastná. „Sebevědomí mi vylítlo, i když jsem byla ještě pěkně vyšitá a dost to bolelo… A teď? Žiju naplno, neřeším to! A manželovi taky spadl kámen ze srdce. Víte, že ty náhradní výplně docela zebou?“ šeptá a pak se rozesměje na celé kolo: „Po chemoterapii jsem se začala i víc malovat.“ A kvete! Tedy teď zrovna má zlomenou ruku a ta jí dává zabrat. Ovšem to už je maličkost.

***

ERIKA HOŘÁNKOVÁ

Rakovina prsu ji zaskočila roku 2006 „Každý den si na tu potvoru vzpomenu, ale snažím se být v klidu. Naučila jsem se oddělovat podstatné od nepodstatného a hlavně nic nehrotit.“

***

Rakovina prsu

* Označení pro nádorová onemocnění prsních žláz. Projevuje se více či méně hmatatelným útvarem v prsu či podpaží. Toto onemocnění je každoročně diagnostikováno milionům žen na světě. Rozšířením se řadí k nejčastěji se vyskytující formě rakoviny u žen, je to druhá nejčastější příčina úmrtí na nádorové onemocnění. Rakovina prsu se ale nevyhýbá ani příslušníkům opačného pohlaví.
* Rakovinu prsu znali už staří Egypťané. Léčili ji vypalováním zasažených tkání rozžhaveným železem. V pozdějším období se její léčbou zabýval římský lékař Galén. Příčinu onemocnění viděl v nadbytku melancholie a při léčbě doporučoval speciální diety a zaříkávání.
* Základy chirurgického odstranění nemocného prsu (mastektomie) vyvinul o několik staletí později belgický lékař Andreas Vesalius. První úspěšně provedená mastektomie se udála na počátku 18. století. Dochoval se popis případu řádové sestry z kanadského Quebeku, která se díky zákroku v roce 1700 zbavila rakoviny a prožila dalších 30 let spokojeného života. VANDA BABICKÁ Rakovina prsu se ozvala roku 2003 „Užívám každý den naplno. S manželem, vnuky, přáteli... Já vlastně skoro nemám čas na všechny koníčky, natož se pitvat v bolístkách!“

***

Diagnóza neznamená konec

I když se o rakovině prsu hodně mluví a víc ví, stále jsou mezi lidmi informační bílá místa. „Diagnóza karcinom prsu neznamená konec, jak ji mnoho žen vnímá! Je třeba bojovat,“ říká MUDr. Karel Urban. Do Komplexního centra Bulovka může přijít každá žena, i ta, které ablaci provedli v jiné nemocnici. Může sem přijít každá, která se nádoru obává či na něj má podezření… Není tajemství, že dodnes je na venkově a v malých městech pro mnoho žen takový problém tabu! Léčí se ještě v pražských FN Motol a Královské Vinohrady, FN Plzeň, FN Hradec Králové, v Brně, Uherském Brodě…

Autor: MICHAELA ŠMERGLOVÁ
Zdroj: Květy
Rubrika: Zaujalo nás

zpět